Parson Russell teriér a děti

Parson Russell teriér je absolutně nekonfliktní k dětem, starým lidem a vůbec celé rodině. Samozřejmě, záleží na socializaci již ve štěněčím věku. 

V naší rodině jsou Parsoni přes 25 let. Vyrostla jsem na nich jak já, tak i moje sestra (pravda, byly jsme staršího věku 20 let a "odchované" na teriérech typu welsh, bull, krysaříci, jezevčík, z větších ohař, rottwík, boxer) tak moje obě dvě děti (od narození doposud). 

Parsoni na ně NIKDY V ŽIVOTĚ nezavrčeli, nevyskočili za účelem kousnout, nekousli. Doma, na zahradě a venku s dětmi to jsou rodinní parťáci, co leží u nohou a válí se. Akce přichází s příchodem nezvaného hosta (což je v každé rodině něco jiného)... u nás je to kočička, králík, slepice, ježek nebo myš. Tam může nastat riziko neúmyslného kousnutí v amoku. Na druhou stranu ani to se u nás nestalo, protože děti vždy věděly, jak se chovat, když tato situace nastala. 

Ano, bohužel žije i pár "labilních" jedinců, kteří z nějakého důvodu automaticky útočí na psy nebo dokonce na člověka. Občas je potkáme na výstavě. Jak jsem již psala na začátku, může být z důvodů špatné nebo žádné socializace, závislosti na páníčka nebo svůj díl zanechá i genetika daného jedince. Ano, i špatné povahy se dědí. 

Takže, pokud se mě někdo zeptá, jestli je PRT vhodný k dětem, odpovídám: "pokud jsou děti správně vychované, mají jasné mantinely a vědí, jak se chovat k pejskům, pak velké ANO.

A vy, kdo pejska sháníte, chtějte poznat oba rodiče. Vím, že to někdy nejde, ale Česká republika není tak velká, aby jste nevyrazili na výlet za fenkou - matkou a psem - otcem.